Ve stínu Angkor Watu

Angkor Wat, největší buddhistická svatyně celé Jihovýchodní Asie, každý den přiláká ke svým zdem stovky návštěvníků. Ten nejmladší ze skvostů stejnojmenného komplexu však není jediným důvodem, proč tuto oblast navštívit.

V okolí je na tisíce staveb, které khmerští králové budovali už od devátého století. Nový panovník se vždy snažil postavit větší a honosnější stavbu, než jeho předchůdce. Postupem času tak vznikaly stále větší chrámy, až nakonec vznikl ten největší a nejslavnější; tak slavný, že se dostal i na samotnou kambodžskou vlajku. Angkor Wat je dnes skoro synonymem samotné Kambodži. Zdaleka to ale není to jediné, ba možná ani to nejzajímavější co celý komplex nabízí.

Kamenné tváře

Dlouho poté, co první ranní paprsky pohladily po noci prochladlé zdi Angkor Watu a prosvítily jeho siluetu pro potěšení nedočkavých návštěvníků, je v Bayonu stále hrobové ticho. Tváře z masivů hledící do čtyř světových stran zdobí nejen hlavní věž, ale i všechny okolní. Úsměvy kamenných obrů jsou jeden jako druhý. Vstupní bránu hlídá malá pozlacená soška Buddhy obklopená květy a vonnými tyčinkami. Schody za jejími zády stoupající až na vršek chrámu jsou ohlazené od nesčetných kroků, které předcházely těm mým. Před upřeným pohledem kamenných oči není úniku. Vzduchem se line vůně tyčinek zasunutých do spárů mezi kamennými masívy. Kouř se díky bezvětří jen lehce klikatí a líně stoupá vzhůru.

Jedním z prvních živáčků je buddhistický mnich oděný do oranžového roucha, které vedle chrámových zdí doslova září. Zažitý obraz sytě oranžové a šedé vytváří v mysli návštěvníků domněnku, že na to místo mniši jednoznačné patří. I oni jsou ale ve zdejších svatyních pouhými hosty. Pod hlavní věží posedávají tak trochu znuděné khmerské dívky čekající na snímku chtivé turisty. Za jeden dolar rychle nasadí úsměv a balancují na jedné noze v polohách vystřižených z choreografie tradičního tance. Procházím kolem, když tu po mě místní muž taktéž vyžaduje společnou fotku. Asi by se divil, kdybych si i já řekla o dolar.

Za zdmi Angkor Thomu, jehož je Bayon součástí, začíná být v dopoledních hodinách víc a víc rušno. Postupně sem proudí masy, které se shromáždily na východ slunce u Angkor Watu. Řidiči tuk tuků postávají podél cesty. Kolem vstupní brány nervózně přešlapuje skupinka slonů a spolu s červeně oděnými mahuty čekají na možný přivýdělek. Mezi davy cizinců se proplétají děti každého věku a nabízí vychlazenou kolu, pohledy a suvenýry.

Pohlcen džunglí

Nasedám do jednoho z tuk tuků a vyrážím k další chloubě místní architektury, tedy vlastně k tomu, co z ní zbylo. Vlhké klima a bujná vegetace zanechávají na památkách nemalé stopy a dalo by se říct, že právě to je důvod, proč je Ta Phrom tolik vyhledávaný. O architektuře se v tomto případě už příliš mluvit nedá. Za pět set let jej džungle zcela pohltila, stejně jako všechny zdejší chrámy. Ta Phrom byl však ponechán v téměř stejném stavu, v jakém byl objeven, aby připomínal sílu přírodních živlů. Mohutné kořeny pralesních velikánů pronikající mezi masivní zdivo napáchaly na chrámu značné škody a právě proto do těchto míst dnes zavítá většina zvědavců. Při průzkumu jednotlivých chodeb si pak návštěvník opravdu připadá jak Indiana Jones.

Zatímco horké tropické slunko rozpaluje zdi ostatních chrámů, zdejší stromy nenechají proniknout k zemi ani jeden paprsek. Mechové porosty přecházejí plynule z kůry do spárů zdí a hrají dojmem, že k sobě tyto dva materiály odjakživa nerozlučně patří. Urostlé kořeny přemisťují masívy s takovou lehkostí, jakoby ani nic nevážily a mladé kořínky se klikatí podél svých starších bratrů a vytváří na porostlých zdech síťovité ornamenty. Tenké větve se spouštějí od korun až k zemi a dávají za vznik provazovitým závěsům. Příjemné lehce vlhké klima a zelená barva dodává tichem zalitému Ta Phromu velmi mystickou atmosféru. Jediná vůně linoucí se vzduchem je vůně mechu a vlhké hlíny. Žádné větší známky zásahu civilizace. Ty o sobě opět dají znatelně vědět až za zdmi chrámu.

Bayon i Ta Phrom patří k největším stavbám celého komplexu, bohužel i k těm nejvíce navštěvovaným. Kvůli své unikátnosti není mezi jejich zdmi od dopoledních hodin už takřka k hnutí. Davy tlačící se na každém metru čtverečním zcela ničí veškeré pozitivní dojmy. Pokud si chcete plně užít neopakovatelnou atmosféru těchto dvou klenotů, je potřeba si přivstat a vyrazit už před svítáním.

Článek publikovaný na portálu travel.motejlek.com

další fotografie z cesty po Kambodži najdete v galerii.

Recent Posts
Follow Us
  • Facebook Classic