Krajina z čínských pohádek

December 16, 2016

 

 

 

Oblast Wulingyuan láká ke svým branám davy turistů. Hory, které inspirovaly samotného Jamese Camerona, zaznamenaly po natočení filmu Avatar obrovský rozvoj cestovního ruchu. Ve velkém se začaly stavět lanovky a výtahy vedoucí na samé vrcholky pískovcových hor. Čínským turistům není líto prostát v tlačenici několik desítek minut. To ale nechává cesty vzhůru relativně volné.

 

Schody vedoucí na vrcholky několika desítek metrových pilířů jsou jedním z mála míst, kde v Číně není hlava na hlavě, a to za trochu námahy stojí. Po dobré čtvrthodince nad tím ale sama vážně pochybuji. Chůze po rozviklaných kamenných schodech není příliš snadná. Mech prorůstající z puklin udržuje povrch permanentně mokrý a kluzký. Lesy pokrývající strmé svahy zvlhčují klima natolik, že s přicházejícím úsvitem zůstávají hluboké kaňony stále zahalené v mlhových oblacích. Vysoká vlhkost ve vzduchu setrvává celý den, jakoby nestačilo, že se při každém kroku objevují na čele nové krůpěje potu a stékají mi po tváři. Netrvá dlouho a tričko nasakuje všechnu vlhkost.

 

Z čista jasna se lesním porostem začne rozléhat zvláštní melodie připomínající rozladěné rádio, jehož baterky pomalu vypovídají službu. Rámus stále sílí a nabývá stejné intenzity, jako hlášení z vesnického amplionu. Po několika minutách se na cestě objevuje chlapík. Svižně si to mašíruje ze schodů dolů. Oděn do nejlepšího sportovního oblečení a na krku kapesní rádio. Do šumu rádia kvílí tesknou melodii, kterou patrně rozpoznává jen on. Zasněně mě míjí a ztrácí se z dohledu. Příšerný rámus je ale slyšet ještě dlouho po tom, co po jeho původci není už ani památky. Nestačím se divit. Chvíli na to prochází kolem rodinka místních, které naopak přivádím v údiv já. Zřejmě nechápou, proč někdo dobrovolně propotí tričko, když se na vrchol dá dostat pohodlně a bez dřiny. Odlišnost našich kultur si v Číně všímám každý den.   

 

 

Na to, že se na každém rohu asiaté sami fotí a nejprodávanějším zbožím je držák na telefon k pořízení selfie, jsem si už zvykla. Nad dalším výjevem jsem ale už jen mlčky kroutila hlavou. Právě v okamžik, kdy okolní scenérie začínala být stále zajímavější, vyřítil se proti mně další nadšenec moderní techniky. V napnutých pažích držel tablet a za pochodu s nejvyšším zájmem pozoroval dění na monitoru. Patrně hledal ten nejlepší záběr a ani si neuvědomil, že kdyby jen trochu odvrátil pohled od obrazovky, viděl by skutečnou krásu.

 

 

Přes všechny paradoxy a dřinu se na samém vrcholu naskýtá nezapomenutelný výhled. Kam až oko dohlédne, je zem posetá kamennými pilíři vyrůstající z husté džungle do výšky přesahující 200 metrů. Odhadem jich je na 3000 a už od prvohor pokrývají krasovou oblast Wulingyuan o celkové rozloze 690 km². Říčky zde hledají cestu v hlubokých kaňonech, lesy porůstají i nejméně dostupné svahy holých svahů a oblaka každé ráno zahalují krajinu do mlhavého polštáře, ze kterého vyčnívají jen ty nejvyšší vrcholky. Členitý reliéf byl inspirací mnohým umělcům, kteří ho od nepaměti zobrazují v romantických malbách.

 

článek publikovaný na serveru travel.motejlek.com

 

další fotografie z cesty po Číně najdete v galerii.

Please reload

Recent Posts
Please reload

Follow Us
  • Facebook Classic