Torres del Paine II.: Přes Lago Pehoe do Paine Grande a dál

Sotva bágly dopadly na korbu a čtyři výletníci se vmáčkli do terénního vozu, auto se dává do pohybu. Tiše závidíme. Naši sousedi si předchozího večera smluvili odvoz, kdežto před námi je 9 km chůze k přístavu. Po pár krocích nám ale zastavuje auto a nabízí svezení. Opět nás zachraňují Němci, a tak se k přístavišti katamaránu nečekaně dostáváme mezi prvními.

Silný vítr a mrholení nás opět dohání. S příjezdem lodi se ale vyčasí a plavba na druhý břeh národního parku tak slibuje krásný začátek celého treku. Tmavě modré vody se v záři slunce zbarvují do smaragdové. Křídově bílá pěna z vln připomínající krajkový lem stříká nad horní palubu dvoutrupého plavidla. Na pravoboku nás mají stále na dohled žulové věže, po kterých se ještě téhož rána rozlévala sluneční záře.

Z Paine Grande, kam přijíždíme v brzkých dopoledních hodinách se chceme vydat na výhled na ledovec Gray údajně vzdáleného 45 min. Zavazadla necháváme v úschovně v kempu a svižně se vydáváme na západ.

Po skoro dvou hodinách se ale zklamáni neúspěchem otáčíme. Čeká nás ještě několik hodin cesty a ručičky hodinek ukazují hodně po poledni. V kempu nabíráme svoje závaží, vaříme rychlý oběd a bez dlouhých zdržovaček pokračujeme dál k východu.

Pohodový terén nám doslova ubíhá pod nohama. Obloha se ale víc a víc zatahuje a šedne a nám je jasné, že nás déšť ani tento den nemine. Svižnou chůzi střídá mírný poklus. Nic na plat, do kempu Frances přicházíme už za deště. Tábořiště zasazené ve svahu je perfektně chráněné stromy před silným větrem. Jednotlivé stany rozmístěny na platformách nad zemí tvoří důmyslnou izolaci před vlhkostí. Jedni z kempujících, kteří nejspíš nemají místo na platformě mezitím staví hráze z písku před stanem, ke kterému se neúprosně valí proudy vody ze svahovitého terénu. Silný déšť nás také nenechá zahálet. Ten den bychom zaručeně vyhráli soutěž o nejrychlejší postavení stanu.

Po mrazivé noci ráno balíme a v pláštěnkách se vydáváme na cestu podél potůčků zaplavujících cestu, skrze notofágový porost připomínající krajinu z pána prstenů i kolem pobřeží. Svižným krokem za zády necháváme ty, co mají namířeno stejným směrem.

Poslední kilometry se táhnou přes pustou planinu. Nad hlavami nám s pokřikem přelétá hejno papoušků patagonských a ve výšinách krouží kondoři unášeni vzdušným prouděním.

Ke konci dne procházíme kolem hotelu Las Torres, ke kterému už vede příjezdová cesta. Doplňujeme pár zásob na snídani, která nás čeká po krátké noci. V kempu Central stavíme stan a ještě za světla usínáme. Čeká nás krátká noc.