Ranní rituál obdarování
Luang Prabang, město chrámů a jedno z nejkouzelnějších destinací jihovýchodní Asie má snad každou denní dobu jinou tvář. Zatímco odpolednem se ulicemi rozléhá dunění bubnů svolávající mnichy k modlitbě, večer vystřídané kouřem z grilů pouličního občerstvení, tak ráno je zahalen mlhavým svěžím vzduchem s jemnou vůní vonných tyčinek. Pouliční klid narušuje jen příležitostné kokrhání.
Ještě za tmy mě jedno takové vytrhne z klidného spánku. Před rozbřeskem se oblékám a vyrážím do ulic, kde na mě čeká milé překvapení v podobě každodenního rituálu obdarování. Poklidnou ranní atmosféru trochu narušuje příležitostný spěch mužů, žen i dětí. Každý, jakoby znal své místo, usedá na rohožce na jedné straně cesty. Muži po stojačky, ženy klečíc, paže zahalené a přes ramena s bílým šálem a děti se zrakem sklopeným k zemi a ručkama semknutýma, jako při modlitbě. Všichni čekají.
Po chvíli začíná to, na co všichni z věřících čekají. Zástup mnichů oděných v oranžových hábitech postupuje od jednoho věřícího ke druhému. S vírou, že když ráno udělají dobrý skutek, bude celý den požehnaný, obdarovávají místní obyvatelé početné mnichy jídlem. V urně jim nejčastěji končí rýže, banány a jiné ovoce, které v průběhu dne mniši snědí. Za tuto službu se místním dostává požehnání a víra v lepší den.
Jakmile i poslední z mnichů dostanou do kotlíku svou obětinu, klečící se pomalu zvedají a rozcházejí se každý po svém. Za chvíli už není po rituálu ani památky. Ulicí projíždějí motorky a ranní rozjímání střídá pouliční cvrkot.
