Tyrkysová jezera a vlčí boby
Přilétáme unavení po dvou jedenáctihodinových letech. Po tak dlouhé době v letadle a s desetikilovým prckem na klíně jsem už rozbitá. Ale nebylo to tak špatné, jak nás všichni strašili. Čeká nás ještě kontrola na imigračním a přelet na Jižní ostrov.
Poslední let se neskutečně protahuje. Už nemáme moc sil a unaveni jsme všichni. Po přibližně hodinovém přeletu přistáváme v Christchurch. Na letišti vyzvedáváme auto a kupujeme simku. Den je v plném proudu, ale naše biologické hodiny už mají dávno noc. Odebíráme se na naše ubytování a odpadáváme do postele. K večeru se probouzíme a hladoví se vydáváme na lov večeře.
Následujícího dne balíme kufry a vydáváme se z největšího města jižního ostrova do vnitrozemí. Christchurch je poměrně zelené město s nízkými dřevěnými budovami a širokými ulicemi. Připomíná předměstí z amerických filmů. Ulice města nepozorovaně přechází v cesty lemované ploty. Rozlehlé pastviny s dobytkem a početnými stády jelenů se ani trochu neshodují s naší představou o divokosti této země. Tady by Frodo bez štípaček neušel ani kilometr. Kde je ta nezkrotná divočina? Tísní se v přesně vymezených chráněných územích.
Zastavujeme v rezervaci Peel Forest a vydáváme se na malou okružní trasu panenským pralesem. Podrost tvoří neproniknutelný koberec z kapradin, který si Nový Zéland zvolil za svůj symbol. Procházíme podokarpovým deštným lesem až k cíli stezky – obří borovici, jejíž obvod čítá několik metrů.
Po zastávce pokračujeme k jezerům Tekapo a Pukaki. Z obrázků v průvodci na nás vyskakovaly jejich smaragdové břehy porostlé fialovým vlčím bobem a v pozadí pohoří jižních Alp. Jsme tu ve správnou dobu. Léto začíná a snad i my uvidíme tuhle botanickou nádheru v plném květu. Projíždíme kolem plného parkoviště. Na louce pod cestou právě kvetou vlčí boby a návštěvníci se mezi nimi horlivě fotí.
Léto začíná a s ním i turistická sezona. Saturace ubytovacích zařízení se blíží ke 100 % a nám mizí úsměv z tváře, když zjišťujeme, že každý hotel i kemp má beznadějně plno.
Spěšně zastavujeme u kamenného kostelíka Dobrého Pastýře vybudovaného na počest prvních pionýrů. Je zasazen na břeh větrem šlehaného jezera a v jeho okolí se shromažďují davy lidí.
Nezvyklí cestovat s přesným plánem nám nezbývá než vzít za vděk prvnímu volnému ubytování, které nacházíme. Naším útočištěm je turistická ubytovna ve městě Twizel. Předpověď hlásí na několik dní silný vítr a déšť, a proto volíme raději pevnou střechu nad hlavou namísto stanu.
Video z Nového Zélandu
