V čem vězí bohatství kostarické přírody?

Kostarika, malá země ležící ve střední Americe, se i přes svou nepatrnou rozlohu těší velmi vysoké druhové bohatosti. Ta je v tropických zemích přirozeně vysoká, avšak zde, díky shodě několika klíčových faktorů dává vzniknout rozmanitým přírodním podmínkám.

Poměrně malá zeměpisná šířka zajišťuje celoročně stálé a teplé podnebí. Z karibského pobřeží přichází hojné srážky, které se v průměru vyšplhají až na 5000 mm. Pacifická strana je na rozdíl od Karibské mnohem sušší a je i domovem trochu odlišné fauny a flory. Vlhkost, stabilní teplé klima a dostatek slunečního záření formují takřka ideální klimatické podmínky pro rozvoj vegetace. Tropické lesy jsou druhově bohaté samy o sobě.

Co ale znatelně žene kostarickou diverzitu na vrchol statistik, je centrální pohoří. Výšková členitost nejen že odděluje východní region od západního, ale dává za vznik gradientu a tím pádem i velkému množství mikroklimatických zón se specifickou skladbou jak živočichů, tak rostlin. Spojení Severní a Jižní Ameriky pevninským mostem zahájilo migraci druhů. Na stálo se tu zabydlely kočkovité a psovité šelmy, divoká prasata a jeleni s původní domovinou v severní Americe a od jihu zemi osídlili lenochodi, vačice, mravenečníci a některé druhy opic.

Ráj pro fotografy přírody

Samotný fakt, že je Kostarika tak rozmanitá a druhově bohatá, ale k úspěšnému fotografování nestačí. Každý, kdo někdy s fotoaparátem bloudil deštným lesem, ve snaze pořídit úchvatné záběry tropické zvířeny, jistě velmi brzy vystřízlivěl. Zeleň doslova pohltí každého, kdo do útrob pralesa vkročí a ačkoliv přítomnost života je znát na každém kroku, spatřit nějaký ten fotogenický objekt už tak snadné není. Tu a tam se mezi listovím mihne pestře zbarvený motýl a stejně rychle jak se objevil, tak taky zmizí. Veškeré snahy snad jen zdvihnout aparát jsou marné. Vysoko v korunách je slyšet zpěv ptáků, které na tu dálku jen těžko rozeznáte od listí, a když máte štěstí, tak vám nad hlavou prosviští některý z primátů. Kolem desáté hodiny nabírá tropické slunko na takové intenzitě, že se i většina denních živočichů uchýlí k siestě. Paprsky poledního slunce pronikající k zemi navíc vytváří ostré světelné přechody. Vše naznačuje, že je nejvyšší čas odhodit fotoaparát někam do křoví a raději zalehnout do stínu palem někam na pláž.

Kostarika je ale tomto ohledu trochu jiná. Proč? Odpověď tkví v poměrně malé rozloze státu. Těžko bychom v zemi, jejíž nejširší vzdálenosti mezi dvěma oceány čítá pouhých 280 km, našli neprostupnou panenskou divočinu srovnatelnou s Amazonskou džunglí. Kostarika je sice posetá národními parky, valná většina z nich se však chlubí jen malou rozlohou. Kontakt divoké přírody s lidskou civilizací je tedy nevyhnutelný. Zvířata si na lidskou přítomnost už natolik zvykla, že jejich pozorování je velmi snadné. Díky vysoké fragmentaci prostředí navíc některé druhy ptáků a savců opouští bezpečí lesního interiéru a vydávají se na otevřené prostranství. Mimo jiné takřka cokoliv, co potkáte, se díky nevšedním barvám a podivným tvarům zdá být jedinečné a exotické. Pro fotografa tedy pravý ráj.

Kvůli již zmíněné ekosystémové bohatosti navíc stačí ujet jen malou vzdálenost a octnete se ve zcela jiném světě. Ekosystémy, kvůli kterým byste jinde museli ujet mnoho, a mnoho kilometrů v Kostarice leží vedle sebe, coby kamenem dohodil.

Další foto najdete v galerii: KOSTARIKA