Příběhy z pralesa: Bičovka

November 23, 2018

 

Nočním tichem se nesměle line první hvízdání. Přidávají se další. Ze všech stran je po pár minutách slyšet zpěv, kterým čistě proniká výrazná melodie jasně zelené sýkavky. Jako opařená se probouzím. Touto dobou jsem měla být už dávno na ranním sčítání. Rychle se obouvám a ve spěchu ještě sahám po batohu s foťákem.

 

Po pravidelném nočním lijáku je ráno podrost lesa ještě nasáklý vláhou, a jakmile slunce začne prohřívat džungli po studené noci, začne z podrostu stoupat mlha, která zahalí koruny stromů do bělavých oblaků.

 

Nad lesem se patrně už probouzí další den. V podrostu je ale zatím stále šero. Ptačí zpěv pomalu ustupuje do pozadí ruchu pralesa a moje práce se pro tento den chýlí ke konci. Zamyšleně poslouchám kakofonii ptačího zpěvu a snažím se identifikovat jednotlivé melodie. Když v tom zjišťuji, že v houští přede mnou je zajímavě spirálovitě zakřivená liána. Zelený výrůstek mě zaujal natolik, že očima sleduji jeho klikatící se linii. Ta je ale zakončená párem očí, která mě bedlivě pozorují. Hledím tváří v tvář bičovce zelené, která zaujala bojovou pozici.

 

Odkládám zápisník a sahám po fotoaparátu. Přestože první paprsky už pronikají místy podrostem, šero stále ještě znemožňuje pořídit dobré záděry. Zvedám vidlicovitou větev, která leží nedaleko mé nohy a opatrně se s ní hada snažím přemístit na světlejší místo. Bičovka ale po ránu zjevně není na hrátky naladěná a z místa ozářeného sluncem se plazí pryč. V tu chvíli mě bohužel nenapadlo nic chytřejšího, než bičovku chytit za ocas, který byl ještě v mém dosahu. Zároveň jí klacíkem podepírám hlavu a přemýšlím, co dál.

 

 

 

Stojím na bahnitém strmém svahu kdesi nad táborem, s foťákem na krku a v rukou hada. To jsem opravdu trochu nedomyslela. Nezbývá mi nic jiného, než se vydat směrem do kempu a doufat, že po cestě nesklouznu, nerozbiji si foťák a nenechám se bičovkou pokousat. Ještě štěstí, že nejsem od cíle daleko.

 

Zanedlouho se mezi houštím objevují siluety chatek.

V táboře je konečně dostatek světla a klidu na pár záběrů zelené krasavice. Po chvíli už nechávám bičovku bičovkou a pozoruji jak se kvapně ztrácí ve křoví. Snad mi to ranní vyrušení promine.

 

 

 

Please reload

Recent Posts
Please reload

Follow Us
  • Facebook Classic